Existují různé teorie, které popisují základní lidské potřeby. Nejznámější je ta Maslowova, která třídí potřeby od těch fyziologických, přes potřebu lásky až po sebeaktualizaci.

V jiném třídění naopak autoři uvádí jako hlavní psychické potřeby: potřebu lásky a bezpečí, potřebu limitů a potřebu místa.

Na tomto místě bych se ráda zamyslela právě nad poslední zmíněnou, nad potřebou místa. Každý potřebujeme mít své místo ve světě. Všechny tyto potřeby máme od svého narození a potřebujeme je sytit v různé míře během celého dětství, dospívání i dospělého života. 

Potřebu místa vnímám v několika rovinách: 

Místo v srdci a životě matky

Tento význam pojmu “místo ve světě” se začíná projevovat již v prenatálním vývoji dítěte. Matka je konfrontována se změnami těla. Najednou začíná fyzicky pociťovat, co to znamená čekat dítě. A i když si ho velmi přála, může zjišťovat, že se dějí procesy, které si nepřála. Začala být velmi unavená, má nevolnosti, musí se omezit v pití alkoholu, kouření, nemůže jíst svá oblíbená jídla. Únava způsobí nutnost omezit své oblíbené aktivity, styky s přáteli apod. Je na matce, aby v sobě našla ochotu a chuť se těmto změnám přizpůsobovat. Aby je přijímala s klidem, mírem a laskavostí. Aby se naučila sama o sebe pečovat s láskou a tím vysílala svému miminku zprávu, že jeho příchod je očekáván s láskou. Žena může tyto změny prožívat s odporem, nechutí, bojuje s tím a chce si ještě aspon na pár dní zachovat starý styl života. To jak zvládá tento proces proměny v matku, tuto transformaci k novému rodičovství, je signálem pro dítě, že je zde vítané, že se na něj rodiče těší, že se na něj připravují a budou o něj pečovat s láskou. Tímto vytváří ve svých srdcích místo pro své miminko. 

Matky, které ještě z porodního sálu koordinují mezinárodní konference nebo managují firmy, zřejmě pro své dítě toho místa tolik nemají. Nesoustředí se na to, co je v tento okamžik podstatné. 

Tento aspokt je tedy rozumněn jako čas, který věnuji sama sobě v době těhotenství, který věnuji rozhovorům a laděním se na nenarozené dítě a následně to je právě ten čas, který trávím se svým miminkem. 

To jsou hlavní projevy toho místa v srdci. To, že dokáži o miminko laskavě a trpělivě pečovat, že se mu snažím porozumět, že v sobě nacházím nová řešení nastalých situací. Že se dokáží vypořádat se svou frustrací, která může mít spoustu příčin.

Pokud matka potřebuje v prvním roce života dítěte věnovat svůj čas jiným věcem, může tuto situaci dítě vnímat jako odmítání ze strany matky a především v prvních měsících to pro něj znamená ohrožení vlastní existence. Odmítnutí může být spojené se skrytým nebo otevřeným nepřátelstvím matky.

Odmítnutí a nepřátelství matkou vyprodukují u miminka strach, že je ohrožena jeho existence, jakmile by se pokusilo dosáhnout uspokojení, jestliže by chtělo něco žádat či se prosazovat.

V biodynamice je potřeba místa spojována se schizoidní charakterovou strukturou. Jednotlivé kazuistiky schizoidní osobnosti vykazují nedostatek jakéhokoli silného pozitivního citu bezpečí a radosti. Typické je odtažité jednání nebo chování bez emocí, doprovázené příležitostnými výbuchy vzteku. Mluvím o chování matky k dítěti. Ale to se den za dnem uvnitřňuje a postupně z novorozence vyrůstá dítě, které se také tak začne projevovat.

Se zřetelem k těmto faktům nemá potom dítě - aby přežilo - jinou volbu než se oddělit od reality a vytvořit výrazný fantazijní svět a oddělit se od těla a vytvořit abstraktní inteligenci. Člověk se naučí potlačovat veškeré své city.

Místo v rodinném systému

Miminko pro svůj zdravý vývoj potřebuje cítit, že ho vítá nejen maminka, ale celá rodina se na něj těší. A to způsobem, že ho vítají jako nového člena rodiny, pro kterého je tu místo jako pro jedinečnou bytost. Nesmí to být náhrada za dříve zemřelé dítě nebo za ztraceného strýce či partnera. Tuto energii dítě vnímá a i když toto není nikdy vysloveno, tato emoce je ve vzduchu a dává dítěti najevo, kam patří, kdo je a kde je jeho místo a tím utváří jeho osobnost.

Proto je i důležité věnovat čas péči o sourozence, aby na příchod miminka byli připraveni. Aby věděli, co to znamená, jak bude rodina potom fungovat, co je čeká. Aby to pro ně nebylo ohrožující. Protože i pro ně je stále důležité cítit kam patří, kde je jejich místo v rodinném systému. 

S příchodem nového člena rodiny dochází k velkým změnám v celé rodinné konstelaci. Ti nejmladší už nejsou nejmladší. Mění se způsob trávení volného času, mění se rytmus rodinného života. A to může být velmi náročné. I když se na miminko připravujete a těšíte, může vás to až zaskočit, co vše se musí změnit.

Někdy se rodiny rozhodnou svůj životní styl moc neměnit. Stále chtějí cestovat, trávit čas mezi přáteli apod. Často to ale bývá vykoupeno nemocemi dětí, které tak upozorňují, že potřebují něco jiného. Že potřebují klidnější životní styl, že jim stačí jen být doma, že procházka na druhý konec zahrady je pro ně dostatečné dobrodružství, že rádi potkávají jen pár stejných lidí, kteří jim jsou dobře známí. 

Když rodina najde tu správnou míru, projeví se to především na jejich zdraví a spokojenosti všech členů rodiny.

Fyzické místo v domě

Není nutné pro novorozence mít připravený jeho vlastní pokojíček. V prvních měsících života potřebuje být co nejblíže mamince. Ale potřebuje vědět, kde je jeho postel, kde je místo u stolu, kde má své hračky, kde jsou jeho věci. Dítě potřebuje mít v tomto stabilitu a jistotu. Snadněji se pak orientuje v domě, ví, kdy co najde a toto vědomí přispívá k pocitu bezpečí.

Pokud se fyzické místo mění a děti se v rámci domu někam stěhují, přesouvají se jim věci, je důležité to s nimi probrat, připravit je na to a třeba je do stěhování i zapojit, aby se na něm aktivně podíleli. Tím budete mít jistotu, že změnu přijali za svou a jsou s ní smířeni.

Mít místo v komunikaci 

Další rovinou potřeby místa ve světě, je místo v komunikaci. I když novorozenci a batolata ještě nemluví, už chtějí komunikovat. Potřebují být slyšeny. Na počátku jen sdělují, že něco potřebují, poměrně brzy se ale objeví zájem o rodinné dění, jsou zvědaví, kde se co děje a dožadují se vysvětlení, vyprávění, ukázat třeba fotografie apod. Brzy také začínají sami mít touhu vyprávět své zážitky, sdílet příběhy, a jsou vděční, když jim někdo naslouchá, když někdo porozumí sdělovanému obsahu a rozvine s ním smysluplný rozhovor. V prvních letech to je hodně náročné. Dítě neumí mluvit. A frustrovaní nejsou jen rodiče, ale především samo dítě. Tolik toho vnímá a zažívá a tak těžko se mu to sděluje. Proto potřebuje dostat prostor, je potřeba věnovat sdělovanému obsahu pozornost a snažit se mu porozumět. 

Proměnlivost v čase

Každá rovina tohoto tématu má svoji důležitost v různých obdobích života. Proměňují se v čase. Čím ranější je nejasnost, zmatek a nenasycení potřeby vlastního místa, tím hlubší to má důsledky pro styl života daného člověka, pro jeho způsob vytváření a pěstování vztahů a zakořenění na jednom místě - at už pracovním nebo bydlení. Pokud si během dětství dobře nezažije, kde má své  místo, v dospělosti se to projevuje tím, že nemá stání na jednom místě. Stěhuje se, mění zaměstnání, střídá partnery, nedaří se mu nikde zakotvit, usadit se.

V každém případě tato témata jsou aktuální po celou dobu dětství a někdy i mladé dospělosti a je potřeba o nich otevřeně komunikovat a naslouchat potřebám svého dítěte.

Na počátku je období, kdy chce vše sdílet a věci používat společně s mámou. Následuje období, kdy sdílí nejvíc s tátou, rád sdílí se sourozenci a období, kdy chce mít vše jen pro sebe. Tato období se v průběhu dětství několikrát vystřídají. Je jen na rodičích, aby se necítili odstrčení a nebáli se toho, že teď zrovna tráví čas s tím druhým nebo že se v tomto období projevuje úplně sobecky. Jsou to jen fáze, které zase pominou a promění se. Když dítě uspokojí všechny tyto potřeby, přestanou pro něj být důležité, přestane o ně usilovat a dalo by se říci, že už mu to je jedno. Spokojí se s tím, co mu život zrovna nabízí.

Z hlediska body terapie je důležité se vědomě uzemňovat. Cítit dobře kontakt s tělem, jakožto prvním místem, kde žiji. A postupně si tento dobrý pocit přenášet do dalších oblastí života. Tím se vyléčí deficity, které vznikly během raného vývoje a člověk lépe pocítí své místo v tomto světě.