Většina lidí se domnívá, že stojí oběma nohama na zemi, a v mechanickém smyslu slova tak skutečně činí. Říkáme, že si vytvořili mechanický kontakt, ale ne kontakt citový nebo energetický. Člověk pozná rozdíl, až si jej sám prožije. Osoby s vážnými psychickými potížemi své nohy (a často i celé tělo) někdy vůbec necítí.

Bioenergetická metoda uzemňování má člověku znovu zajistit pevnou půdu pod nohama. Ať už v doslovném nebo v přeneseném významu. Kdo je dobře uzemněn, má také dobrý kontakt se základem reality.

Uzemnění plní v energetickém systému těla prakticky týž úkol jako v elektrickém okruhu, který je pod vysokým napětím. Představuje pojistný ventil pro vybití přebytečné energie nebo vzruchů. Když se v elektrickém systému bezprostředně nahromadí napětí, může vyhořet pojistka nebo vzniknout požár. Také u člověka může být nahromaděné napětí nebezpečné, když dotyčný není uzemněn. Mohl by se rozštípit, projevovat se hystericky, pociťovat úzkost nebo sklouznout do emocionálních hlubin. Proto hlavním cílem praktické bioenergetiky je kvalitní uzemnění. Zaměřuje se tedy v první řadě na spodní část těla – tj. chce dostat klienta do jeho nohou a chodidel.

Mnoho lidí se vlastně bojí postavit na vlastní nohy, protože by na nich nechtěli stát sami. V dospělosti stojíme v jistém smyslu všichni sami, to je realita našeho bytí. Většina lidí má strach vypořádat se s touto realitou, protože to znamená samotu – alespoň pro ně. Za fasádou samostatnosti a nezávislosti se drží svých partnerských vztahů a jsou přitom doslova zablokovaní. Tím, že se drží tohoto vztahu, ničí jeho hodnotu, ale přesto se bojí uvolnit křečovité držení a stát na vlastních nohou. Jakmile toho dosáhli, objeví ke svému překvapení, že vůbec nejsou sami, protože se vztah opět tak zlepšuje a zintenzivňuje, že se pro obě strany stává zdrojem slasti a radosti. Nejobtížnější je stadium přechodu. Když se totiž upnutí na vztah uvolňuje a člověk se pokouší opět najít pevnou půdu pod nohama, prochází mezistádiem, v němž prožívá pocit padání a úzkost z něho vyplývající.

Člověk je dobře uzemněný, pokud má svalové napětí, které je přiměřené určité situaci nebo chování. Uzemnění má souvislost s naším rytmem pohybu a stavem našeho svalového napětí.

Terapeut se svou prací snaží uvolnit energii z příliš napjatých svalů tím, že přenese napětí do expresivních pohybů. Nebo naopak přivést energii do příliš uvolněných svalů. Toho můžeme dosáhnout zvýšením napětí pomocí dynamického odporu proti zemi nebo proti tělu terapeuta.

Součástí uzemňování je oživení proudění energie páteří směrem dolů a odtud do „pěti končetin“, obou paží, obou nohou a hlavy. Pracujeme se širokou škálou tělesných pozic, některé z nich připomínají jógové ásany nebo stresové pozice bioenergetiky.

Proud pohybů má tři hlavní kvalitativní aspekty: vitální, emocionální a spirituální. Například klientovi může být poskytnuta pomoc ve strachu, aby posílil své hranice a docílil tak efektivnější obrany proti hrozbě; nebo ve stavu hněvu mu je možné pomoci rozšířit svůj prostor, aby se cítil méně stlačený a svázaný se svaly; a ve stavu smutku je možné mu pomoci navázat více kontaktu než obvykle dovoluje. Zatřetí může vyjádření pohybu člověku přinést proud spirituálního cítění, přičemž gesto má povahu spíše jako „mudra“, hluboce člověka spojuje s vesmírnými energiemi, které sahají mnohem dále než člověk sám.

Terapeut musí být svým vlastním svalovým napětím vnímavý ke svalovému napětí toho, komu se snaží pomoci. Načasování jeho opory je rozhodující pro to, aby respektovalo tempo klienta, a také vztah k rytmu klientova dýchání má často zásadní význam.

Podíváme-li se na některé z běžných poruch, je snadno pochopitelné, co je tímto pojmem míněno. Mnoho lidí doslova a do písmene cítí, že nestojí pevně na zemi. Někteří schizoidní jedinci prožívají dokonce pocit vznášení se. Slabost v kloubech je vůbec charakteristická pro schizoidní poruchy. Nohy, které jsou nadměrně ztuhlé, zase mohou dávat pevnou oporu, ale brání pohyblivosti a flexibilitě. Nedostatek pružnosti souvisí se ztrátou prožívání radosti ze života. Stačí se podívat na tančící malé dítě a hned je jasné, co mám na mysli.

Novorozenec objevuje mnoho druhů uzemnění, ve kterých může zakořenit. Leží na břiše matky a je uzemněn na jejím těle, kde cítí tytéž rytmy a tentýž tlukot srdce, které předtím zažíval zevnitř. Drží se a je držen matkou. Objímá jednu její část svojí rukou nebo se k ní přitulí a její kontakt ho obklopí. Při sání prsu je možné říci, že se uzemňuje svými ústy. Při pohledu na matku je uzemňován skrze své oči. Rozvojem řeči začíná uzemňovat své myšlenky. Během celého vývoje pohybu od ležení na břiše a následného zvedání hlavy vzhůru přes plazení se, lezení po čtyřech až ke vzpřímenému postoji zažívá dobrý nebo špatný kontakt s pevnou zemí. To vše se odehrává na pozadí emoční atmosféry, v níž dítě rozvíjí svoje aktivity.

Alexander Lowen užívá termín uzemňování jak k popisu jednání na fyzické rovině, které vede nalaďováním k lepšímu kontaktu s vlastními svaly, tak k popisu procesu uvolňování silných emocí pomocí takového expresivního jednání, jako je kopání či bušení do pohovky.

Termín popisuje jak vybití vzrušení skrze pocity, které uzemňují emocionální energii, podobně jako blesk uzemňuje atmosférický náboj, tak i uzemnění v podobě zlepšení smyslu pro realitu. Id nachází uzemnění v rozkoši a ve vlnách silného emočního života, ego se uzemňuje v realitě, jež zahrnuje schopnost zvládnout a udržet pocity a v případě potřeby odložit možné přítomné potěšení kvůli získání větší rozkoše v budoucnosti.

Mnohé z pozic využívané v biosyntéze vycházejí z evoluce a vztahují se k vývojovým fázím života, od pohybů porodního reflexu, přes plazení a lezení, až ke stoji a chůzi. Pohyby připomínající rybu nebo ptáka, napodobující plavání a létání, se často vyskytují jako součást spontánní regulace svalového napětí. Existuje celý jazyk „proudění“, který má mnoho společného s technikami uvolnění pomocí tance.

Základním cvikem, který podpoří uzemnění v bioenergetice je „postoj luku“, který pomůže tělu se harmonicky vyrovnat a hlouběji prodýchat. A. Lowen dále uvádí jako základní uzemňující cvik hluboké pokrčení kolen, díky kterému se dostaneme blíže k zemi.

Ohněte kolena tak, abyste se dostali do přikrčené polohy. Zvedněte mírně paty, takže váha vašeho těla bude spočívat na bříškách chodidel. Natáhněte paže dopředu a ohněte se dopředu, jako byste se chystali skočit šipku do vody. Zůstaňte v této pozici asi minutu, dýchejte zhluboka do pánve. Jestliže máte ztuhlá kolena a kotníky, asi se vám nepodaří ohnout dostatečně do přikrčení. To znamená, že potřebujete více pracovat na uvolnění nohou.

Uzemnění v sedě: sedněte si se zkříženýma nohama na podložku nebo na složenou deku. Nakloňte se dopředu a ohněte se v zádech, dokud neucítíte, jak váš zadek tlačí proti podlaze. Nechte břicho uvolněné. Položte paže pohodlně na kolena nebo na stehna. Hlavu držte vzpřímenou a uvolněnou. Dýchejte chvíli zlehka zhluboka a pokuste se vnímat dýchací pohyby v břiše a zadku.

Podařilo se vám zaujmout správnou pozici? Je váš hrudník měkký a pohybuje se jemně spolu s dýcháním? Dokázali jste cítit dýchací pohyby v břiše? Uvědomili jste si, zda je váš zadek stažený nebo uvolněný? Dokázali jste jej uvolnit? Cítili jste přitom strach? Máte v zádech nebo nohách pocit napětí? Jak dlouho můžete pohodlně zůstat v této poloze?

Mabel E. Toddová o této poloze říká: „Když je váha těla vybalancovaná na sedací kosti a svalstvo nohou se přitom nenatahuje dopředu, je síla působící na pánevní pletenec stejná jako v rovnovážné poloze ve stoje.“ Tak jako je tělo při stoji vyvážené na bříškách chodidel, odkazujeme na výčnělky sedacích kostí jako na „bříška zadku“. Být správně vybalancován je prvním krokem k uzemnění. Dalším krokem je volně a zhluboka dýchat. Je rovněž zajímavé, že tato poloha je podobná poloze lotosu, používané v józe a zenových meditacích.

Co pojem uzemnění opravdu znamená poznáte až při samotném cvičení. Při zastavení se u sebe, svého prožívání. Doporučuji vám, vyzkoušet výše uvedené cviky v praxi. Efekt bývá rychlý a nečekaný. A přináší poměrně rychlou úlevu a uvolnění.

Zdroje informací:

Boadella D. – Biosyntéza – Zdroje a energie v terapii

Boadella D. - Životní proudy

Lowen A. – Bioenergetika – Terapie duše pomocí práce s tělem

Lowen A. a L. - Cesta k vibrujícímu zdraví (Manuál bioenergetických cvičení)