Občas v popisech cvičení a na svých akcích mluvím o svalovém pancíři. Tento článek vám přiblíží, co si pod tímto pojmem můžeme představit.

Co je svalový pancíř by se dalo stručně vystihnout tímto citátem:

„První přirozeností člověka je otevřenost životu a lásce. Rezistence, nedůvěra a uzavřenost jsou naší druhou přirozeností, kterou jsme si osvojili v naší kultuře. Je to prostředek, kterým se bráníme nebezpečí, že budeme zraňováni; ale stanou-li se tyto obranné postoje permanentní součástí naší osobnosti, jsou mnohem více ochromující a škodlivější než původní nebezpečí.“

Opancéřování nebo pancíř (armouring, armour) je centrální pojem pro chronickou kontrakci organismu, který původně zavedl Wilhelm Reich ve své charakterově - analytické vegetoterapii. Opancéřování slouží jako obrana proti psychickým zraněním, současně ale zabraňuje jak psychickému, tak i fyzickému organismu v jeho živelném projevu. Opancéřování se projevuje ve fixovaném držení těla, v chování, i ve výrazu. Pancíř charakteru je pak souhrn automatizovaného, neurotického chování jednotlivce. Reich označuje opancéřování jako „strnulý životopis“.

V terapii se pancíř charakteru (charakter – amour) projevuje v tzv. aktuálním chování pacienta, které brání v terapeutickém pokroku, jako např. racionalizování, udržování odstupu od terapeuta nebo naopak příliš zdvořilé chování apod. Charakterový pancíř slouží k udržení neurotické rovnováhy organismu. Anna Freudová pro toto chování zavedla pojem „obranné mechanismy“.

Pancíř těla (body – armour) se projevuje jako chronická kontrakce těla, která způsobuje chronickou blokádu energetického proudění v jednotlivých segmentech těla, a jejímž smyslem a účelem je obrana. Opancéřování omezuje schopnost prožitku, schopnost emocionálního výrazu a schopnost jednání.

V charakterově - analytické vegetoterapii se za účelem uvolnění opancéřování pracuje na jednotlivých segmentech těla pomocí přímé tělesné intervence. W. Reich popisuje pancíř především jako svalový pancíř. Gerda Boyesen objevila a popsala v biodynamice další dvě formy: pancíř vaziva a pancíř zažívacího ústrojí.

Funkce charakterového a tělesného pancíře je identická: obě slouží k specifické obraně neurotického organismu a nacházíme je vždy současně.

Koncept tkáňového a střevního pancíře je spojen se zvýšením tlaku v tělesných tekutinách, který se pomocí psychoperistaltiky reguluje, a tím se psychický stres na tělesné úrovni „stráví“. Tato peristaltická samovolná regulace je obdobou orgasmické samovolné regulace.

Svalový pancíř je tedy souhrnem všech energetických blokád v těle. Jednotlivé blokády vznikají v segmentech těla a každý tento segment odpovídá určitému období života člověka. Např. pro segment očí je to období prvotního kontaktu, segment úst je spojen s orálním obdobím, začátkem verbální komunikace a s příjmem potravy. V čelistech je obvykle uložen vztek a tak bych mohla pokračovat postupně přes hrudník, břicho a pánev až k nohám.

Podle vývojové fáze, kdy k blokádě došlo se vyvinul určitý životní postoj. Tak rozlišujeme schizoidní, orální, psychopatický nebo masochistickou charakterovou strukturu.

Wilhelm Reich ve své knize Funkce orgasmu uvádí např. případ klienta – alkoholika, kterého léčil. Tento pacient kromě nutkavé potřeby se každý den opít a nešťastného manželství svěřil s problémem, že „necítí život“. Mezi jeho patologickými vlastnostmi byla v první řadě nápadná neschopnost jakékoliv agrese. Cítil nutkání být neustále „příjemný a zdvořilý“. Celkově byla na jeho osobě nápadná nejistota pohybů. Postoj těla byl napjatý, jako by byl stále ve střehu. Ústa byla spasticky stažená a při řeči se sotva pohybovala. Při práci na tomto svalovém a charakterovém pancíři se při zaměření na jednotlivé segmenty těla začala vynořovat témata z raného dětství, která byla pro vývoj neurotických charakterových rysů rozhodující. Po postupném uvolňování blokád v obličeji, především úst, začal klient cítit příjemné proudění v těle. Teprve po odstranění blokády také z oblasti pánve mohlo toto proudění volně postupovat celým tělem. Odstraněním těchto blokád se zlepšil jeho životní pocit, přestal cítit nutkavou touhu se opíjet a zlepšili se jeho vztahy s blízkými.

Wilhelm Reich pracoval na pancíři především vegetoterapeuticky, Gerda Boyesen biodynamickými masážemi, Alexander Lowen pomocí bioenergetického cvičení.

Ve své práci využívám všechny zmiňované metody.

Zdroje informací a fotografií:

http://www.lsbp.org.uk/GerdaObituary.htm

Alexander Lowen – Bioenergetika, Praha, Portál, 2002

Wilhelm Reich – Funkce orgasmu, Praha , Concordia, 1993

Edward W.L. Smith – Tělo v psychoterapii, Praha, Portál, 2007