Kladu si otázku, proč by si člověk hledající terapii měl vybrat zrovna biodynamickou body-psychoterapii. Vždyť terapeutických směrů je u nás spousta. Je na výběr z klasických metod se stoletou tradicí, z metod opřených o řadu vědeckých výzkumů, z metod vzniklých v nehostinných podmínkách koncentračních táborů. Ale co biodynamika? Vždyť o ní ani většina vysokoškolských studentů jednooborové psychologie sotva slyšela. Možná tak vyloví z paměti jméno Wilhelma Reicha, ale o přínosu Gerdy Boyesen vůbec netuší.

Vedle toho nejnovější výzkumy ukazují, že mezi společné účinné faktory v psychoterapii patří na prvním místě především terapeutická aliance a terapeutický vztah, empatie, schopnost terapeuta probudit naději u klienta, shoda na cílech a postupech, očekávání klienta. Volba správného terapeutického směru je mezi účinnými faktory až na posledních příčkách.

Většina lidí si hledá terapeuta podle doporučení známých. Pozitivní reference má určitě dobrý vliv na budoucí terapeutický vztah. Vnáší pozitivní očekávání, naději na vyléčení. Tedy samotné doporučení už udělalo samo o sobě kus práce. Ale přesto každý po pár setkáních vztah přehodnotí a uvědomí si, zda se vídá s terapeutem podle svých představ. Jestli jeho osobnost je taková, jakou by si přál. Jestli jeho reakce a postupy terapie jsou pro něho přínosné.

Člověk, který nikdy nebyl u psychologa, obvykle očekává, že terapeutická práce znamená mluvení o problému. Představují si, že u terapeuta bude sedět u stolečku a ze všeho se vypovídá. Někdo je možná ovlivněn filmy a ví, že psychoanalýza je spojována s psychoanalytickým lehátkem, respektive gaučíkem, a nemluví se u stolečku, ale klient si hezky lehne na gauč a volně asociuje, zatímco terapeut sedí za jeho zády a moudře přikyvuje a kouří doutník.

Metody a cíle terapeutické práce biodynamického body-psychoterapeuta jsou jiné, zcela unikátní a v ostatních terapeutických směrech je nenajdeme nebo v pozměněné podobě. Tento směr má vlastní jedinečné teoretické pozadí, které určuje způsob práce.

Biodynamický terapeut oslovuje primární osobnost člověka. Hledá ji pod vrstvou sekundární osobnosti a každý její projev se snaží posílit a zviditelnit. Sice společně pracují na problému, který klienta do terapie přivedl a dohodnou si, co je jeho zakázkou a individuálním cílem. Ale cesta k uzdravení vede přes odstranění blokád energie, přes rozpouštění charakterového pancíře a osvobození primární osobnosti.

Primární osobnost se neodtahuje ani neizoluje od své životní síly. Je to člověk, který disponuje přirozenou radostí ze života, euforií, která je zároveň praktická a pragmatická. Je „uzemněná“. Primární osobnost je zvědavá, nebojí se ničeho nového. Je také flexibilní a unese neočekávané, není defenzivní, ale umí se chránit. Má základní pocit důvěry, bezpečí, stability a poctivosti. Takový člověk může otevřeně dávat i brát. Disponuje odhodlaností a lehkostí a jeho přítomnost přitahuje a obdarovává druhé. Zažívá potěšení z práce i odpočinku, jemnou euforii a opojení slastí ze života. Nemá potíže říct „ano“ ani „ne“, „chci“ ani „nechci“. Může také snadno přijímat podněty zvenčí a přiměřeně na ně reagovat, přičemž není brzděn napětím či strachem zadržovaným v těle. Primární osobnost funguje naplno a aktualizuje svůj vlastní potenciál. Je přirozeně přátelská, protože miluje druhé lidi a je s nimi ráda. Rozšiřuje svůj život, práci a vědění. Má také schopnost zajistit si soukromí, pokud ho potřebuje, a to beze strachu ze samoty. Může se cítit naplněná láskou, mírem a energií, když je o samotě, bez toho, aby se cítila osamocená, ačkoli pokud se tak stane, dokáže prožívat i toto. Má důvěru v život a lásku k životu. Tyto fluktuace jsou plně prožívány. Nebojí se smrti a přijímá ji jako přirozenou součást života. Primární osobnost je také etickou osobností, což znamená, že nemyslí pouze na sebe a své vlastní potřeby. Je altruistická bez toho, aby své vlastní přirozené potřeby mařila a obětovala. To je součástí dříve zmíněného dávání a braní. Je zde přirozená čistota a řád, které nejsou nařízené zvenčí.

Mezi hlavní metody patří biodynamické masáže. Jedná se o řadu technik sloužící k různým terapeutickým účelům jako například k harmonizaci, vitalizaci, provokování dynamického updriftu, posílení klientova vnímání tvaru těla. Biodynamická masáž není jen „práce s tělem“, ale oslovuje celého člověka a přináší pozvání k hluboké proměně. Po týdnech práce si klient začne postupně uvědomovat vlastní vnitřní pohyby, rytmus svého „vnitřního oceánu“ a nakonec i kosmické rytmy. Objevuje pocit vnitřního bohatství a síly, vnímá své libidózní proudění. Klient nalézá vlastní nezávislý stav štěstí.

Další metodou je biodynamická vegetoterapie. Ta pomáhá objevovat psychologický obsah dynamického updriftu a prohlubovat klientovo uvědomování vlastních emocí. Někdo ji nazývá technikou volných asociací prostřednictvím těla. Účelem této práce je uznat skutečné emoce, impulzy a frustraci, kterou tehdy klient prožíval a nyní pomoci životní síle dokončit přirozený cyklus a umožnit jí proudit skrze svaly a vědomí.

Cílem biodynamického psychoterapeuta není ani tak odhalení obran klientova EGA, ale práce s tělem a vnitřními pohyby, která umožňuje procítit a zažít dynamiku životní síly na jiných úrovních, než je ego. V sezení biodynamické vegetoterapie dává psychoterapeut prostor k volnému průběhu s cílem dovolit hlubšímu životnímu proudu v těle převzít plnou kontrolu, aby se mohlo objevit a rozvinout ID. Terapeut se zajímá o cokoliv, co se děje v klientově těle a co si klient začíná uvědomovat, i když je to často jen matný pocit, slabá emoce nebo váhavý pohyb. Tyto pocity, představy, impulsy a emoce jsou povzbuzovány a postupně zesilují a dostávají konkrétnější podobu.

Další typickou metodou práce je organická psychoterapie. Patří mezi pokročilé techniky a je vhodná pro klienty, kteří jsou již dostatečně otevřeni pohybům životní síly. Klient tak může verbalizovat cokoliv mu přijde na mysl. Ale nejde jen o myšlenky z hlavy, ale jsou to myšlenky a pocity, které doslova hýbají celým jeho tělem. Při takové práci je možné pozorovat jemné tělesné změny, nepravidelnosti v rytmu dechu, rozličný tón hlasu. Sledujeme, zda klient není odpojen od sebe.

Závěrem bych ráda shrnula, zda jsem si odpověděla na otázku v úvodu. Proč si vybrat právě biodynamickou bodypsychoterapii? Odpovědí není ani tak tento text, ale to, jak se člověk cítí při jeho čtení. Jak mu je po těle, když vnímá jednotlivá slova. Ten, kdo si uvědomí, že to v něm vyvolává zvědavost, otevírá mu novou naději na uzdravení, nebo jiným způsobem to s ním rezonuje, pro takového člověka je volba jasná. Kdo si ale uvědomí, že ho to vůbec neoslovuje, žádný pocit to v něm nevyvolává, jeho tělo s textem nijak nerezonuje. Ten by měl v hledání ideálního terapeutického směru a terapeuta ještě pokračovat o dům dále.

Použité zdroje:

Boyesen Gerda – Primární osobnost - https://www.vycviky.cz/informace/teorie/primarni-osobnost-gerda-boyesen 

Southwell Clover - Metoda Gerdy Boyesen: biodynamická terapie - https://www.vycviky.cz/informace/teorie/biodynamicka-body-psychoterapie 

Staunton Tree – Body psycho terapie, Maitrea, 2014

Tothová Kateřina – Integrativní a eklektické psychoterapeutické směry - https://czap.cz/Blog-o-psychoterapii/10624344