Primární osobností myslím člověka, který se neodtahuje ani neizoluje od své životní energie a „proudění“ („streamings“), které je s ní spojeno – od jemných pocitů chvění, brnění či tetelení v těle, které nám říkají, že jsme naživu; procesu, který se většinou odehrává v dětství. Je to člověk, který je v kontaktu se svým libidem a jeho cirkulací, se slastí plynoucí z toho, že je ve svém prostředí, a získané z účasti na každé situaci. Je to člověk, který tento proces v sobě ani v druhých nezrazuje ani nepopírá. Disponuje přirozenou radostí ze života, euforií, která je zároveň praktická a pragmatická. Je „uzemněná“.

Primární osobnost je zvědavá, nebojí se ničeho nového. Je také flexibilní a unese neočekávané, není defenzivní, ale umí se chránit. Má základní pocit důvěry, bezpečí, stability a poctivosti. Takový člověk může otevřeně dávat i brát. Disponuje odhodlaností a lehkostí a jeho přítomnost přitahuje a obdarovává druhé. Zažívá potěšení z práce i odpočinku, jemnou euforii a opojení slastí že života.

Může být člověkem plným úžasu ze života a být plně v kontaktu se svou dětskou stránkou, a zároveň nemá potíže být dospělým. U takové osoby dochází k integraci dvou stránek osobnosti, anima a animy, mužské a ženské stránky, inspirace a akce. Nemá potíže říct „ano“ ani „ne“, „chci“ ani „nechci“. Nemá rigidní vůli, nemusí si hledat vlastní cestu za každou cenu, může být silný a flexibilní, rozhodný a jemný, prosazující se i kooperativní.

Všichni máme tyto atributy v sobě, i když někdy jsou díky naší výchově nebo životním cílům trochu pokřivené. Nejvíce potřebujeme schopnost vyvažovat, regulovat sebe sama. Díky této schopnosti se nebudeme fixovat na žádný z těchto aspektů; když je jeho role naplněna, ustoupí do pozadí a na jeho místo nastoupí jiný aspekt. Cílem naší práce s lidmi je rozpoznat aspekty, které jsou rigidní nebo chronické, a pomoci jim se trochu uvolnit, aby se do popředí dostal nový potenciál. Důležité je také rozpoznat, co schází: pochopit, jak člověk kompenzuje své ztráty, a pomoci mu, aby dovolil chybějícímu aspektu vynořit se zpoza obran, které mu doposud bránily v jeho využití. Musíme si tedy nejen uvědomovat různé aspekty primární osobnosti, ale také ji chápat v její celistvosti. Pokud se nám takové poznání a povzbuzení podaří sdělit, velmi to usnadní terapeutický proces a umožní to dalším stránkám primární osobnosti, aby se vynořily.

Primární osobnost funguje naplno a aktualizuje svůj vlastní potenciál. Je přirozeně přátelská, protože miluje druhé lidi a je s nimi ráda. Rozšiřuje svůj život, práci a vědění. Má také schopnost zajistit si soukromí, pokud ho potřebuje, a to beze strachu ze samoty. Může se cítit naplněná láskou, mírem a energií, když je o samotě, bez toho, aby se cítila osamocená, ačkoli pokud se tak stane, dokáže prožívat i toto. Má důvěru v život a lásku k životu. Tyto fluktuace jsou plně prožívány. Nebojí se smrti a přijímá ji jako přirozenou součást života.

Primární osobnost disponuje tím, co nazývám „nezávislým stavem blaha“ („independent well-being“), v kontrastu se sekundární osobností, která je více neurotická, a nezávislý stav blaha neprožívá. Namísto toho je uspokojení jejích potřeb závislé na lidech a věcech okolo. Sekundární osobnost není v kontaktu se svým „prouděním“ („streamings"). Důvodem je, že i když je energie přítomna, neproudí tkáněmi těla volně, protože má sklony být utlačovaná odpadním materiálem a omezená tělesným napětím, organickými projevy neurózy.

Primární osobnost je také etickou osobností, což znamená, že nemyslí pouze na sebe a své vlastní potřeby. Je altruistická bez toho, aby své vlastní přirozené potřeby mařila a obětovala. To je součástí dříve zmíněného dávání a braní. Je zde přirozená čistota a řád, které nejsou nařízené zvenčí. Člověk také není uvízlý ve falešných představách o osvobození, které sugerují, že je třeba žít v bídě a popírat sám sebe.

Zjevné jsou také další „spirituální“ kvality, které pocházejí z kontaktu s vlastním instinktivním self a nevědomím, s primitivní stránkou a animálními popudy. Tento kontakt přesahuje sám sebe i člověka směrem k vyššímu self a spirituální stránce. Tyto dvě stránky se navzájem doplňují a jsou v rovnováze. Primární osobnost je „otevřená“ sexuálně; nejen po fyzické stránce, ale také k více transpersonální nebo transcendentní sexualitě – tantrické. Srdce je také „otevřené“ a nikoli „zavřené“. Taková osobnost umí milovat. To je nezbytnou, ale nikoli postačující podmínkou. Otevření třetího oka přináší duchovní rozměr intuice a kontaktu s vyšším self a tím pádem i se spirituální stránkou člověka. Dotýká se „dimenze věčnosti“ a je jí motivován: krásou, soucitem, laskavostí, vznešeností a vášní. „Proudění“ životní energie v těle může nyní směřovat ven a s ním jde i naše uvědomování. Dostáváme se do interakce s něčím větším než jsme my sami. Naše vjemy se rozšíří za hranice našich fyzických těl, naše vnímání za hranice naší mysli.

Na širší rovině je zde pocit jednoty s celým vesmírem a člověk již není izolovaným jedincem. V lidském slova smyslu to znamená přirozené vědomí lidství a lásku k němu, a občas také zlost na ty, kteří toto v druhých zneužívají. Je zde empatie s utrpením druhých v kombinaci s odhodláním bojovat se zlem na světě, bez toho, aby se jím člověk cítil přemožený, a v rámci limitů reality a vlastní kapacity člověka uvědomovat si svůj potenciál. Součástí primární osobnosti je světec, mučeník i hrdina – dobyvatel.

Primární osobnost je schopná zejména usmiřovat protichůdné charakteristiky. V rámci self integruje různé fáze kabalistického Stromu života: Dítě, Kněžku a Krále – válečníka, Vůz a Císaře nebo Císařovnu. Tyto charakteristiky jsou různými způsoby přijímány a absorbovány a primární osobnost je využívá k tomu, aby v různých situacích dokázala naplnit svůj pravý potenciál. Všechny atributy náboženství, filozofie a obecných lidských cílů jsou součástí potenciálu primární osobnosti. Všechny si je uvědomujeme, a to nejen skrze naši kulturu, ale jsou také součástí našeho nevědomí. Tyto atributy jsou: trpělivost, spravedlnost, oprávněný hněv, láska, porozumění, hledání poznání, soucit, hravost, vášeň, humor… to vše je nám k dispozici. Musíme si je jen uvědomit.

Rozvoj primární osobnosti nemá žádné limity, až na to, že nejprve musíme odhodit naše omezení, náš pancíř a naše neurotické charakterové vzorce. První fází je kontakt s životní silou v nás, s prouděním. Odtud vývoj nikdy nekončí. Pokračuje dále a dále, začne být vzrušující a život odpovídá skrze synchronicitu. Začnou se dít neuvěřitelné věci. Není čas na nudu, nastupuje úžas a radost. Na tomto místě začíná růst důvěra v něco většího než jsme my sami a zdánlivá omezení materiálního světa nás již nesvazují. Tento proces se u každého člověka projevuje unikátním způsobem. Člověk je více v kontaktu s nějakým druhem univerzální moudrosti a s „hlubokým kolektivním nevědomím“, které je společné nám všem. Odtud získáváme vedení po naší životní cestě. Třetí oko a jeho intuice nás také vedou tím více, čím více jim důvěřujeme. S tím vším narůstá naše porozumění vesmíru, lidství, nám samotným i procesu života a smrti.

Je to opravdu přítomno, ve všech lidech a neustále. Jsme zrozeni s potenciálem k vnitřnímu štěstí, bezpečí a úžasu ze světa kolem nás. Můžeme část z toho ztratit, když jsme svázaní, příliš racionální, deprivovaní a tím pádem sebe-hledající. Může se stát, že se vnitřní oko oslepí a tajemná dimenze, díky které stojí za to život žít, naše vyšší vědomí je nahrazeno superegem. V tomto procesu nás vedou, ať už k lepšímu či horšímu, naši rodiče a učitelé. Naším úkolem, ať už v terapeutické nebo obecně lidské roli, je pomoci druhým se dostat s touto dimenzí do kontaktu. Tímto způsobem mohou rozlišit, co je či není dobré pro jejich vlastní růst směrem k uvědomování si aspektů primární osobnosti uvnitř jich samých. To je pro nás zdrojem radosti z naší práce. Radost z toho pomoci lidem navrátit se ke své primární osobnosti, která je pro každého sice unikátní, a přesto pro všechny společná, není nic menšího než jejich vlastní potěšení z toho, že ji mohou znovu zažít. Je to posvátná práce, protože muž i žena jsou posvátné bytosti, stejně jako živočichové a celá příroda. Jsou Božím stvořením a prací.

Zdroj informací

Boyesen MOna Lisa - Co je biodynamická body-psychoterapie - https://www.vycviky.cz/informace/teorie/co-je-biodynamicka-body-psychoterapie

Boyesen Gerda - Primární osobnost - https://www.vycviky.cz/informace/teorie/primarni-osobnost-gerda-boyesen

Southwell Clover -  Metoda Gerdy Boyesen: biodynamická terapie - https://www.vycviky.cz/informace/teorie/biodynamicka-body-psychoterapie